Rok 1989 - naše druhá návštěva Balčiku.


V úterý večer jsme měli večírek na rozloučenou, dostali jsme každý na přípitek skleničku domácí pálenky a láhev šampaňského na stůl. Byla bezva zábava, tančili jsme, když se najednou objevil náš delegát a říkal, že v Rumunsku je politická revoluce, že toho moc neví, ale že snad mají být zavřené všechny rumunské hranice, že v zemi jsou nepokoje a není tam benzín.
My jsme chtěli vyjet z Balčiku nad ránem asi ve čtyři. Už jsme neměli moc peněz, jen nějaké leie a forinty. Chlapi se dohadovali co dělat a Zdena rozhodl. Já nevím jak vy, ale já jedu hned, Tak jsme v rychlosti dobalili a vyjeli. Nikdo si neuvědomil, že chlapi něco vypili.
Když jsme byli před Varnou a najednou modrá světla a policie. Odstavili nás na okraj cesty a prý: "Kontrola na alkohol." Můj manžel se Zdendou na sebe pohlédli, ale co se dalo dělat.
Teď popíšu jak vypadal přístroj na měření alkoholu. Prostě moderní alkoholtester. Krabička, uprostřed taková jako pípa, do které se foukalo, pohyblivá ručička jako větrná růžice a nahoře dvě světýlka. Jedno červené a druhé zelené. První šel odvážlivec Zdenda. Fouknul a rozsvítilo se zelené světlo. Super. Pak šel můj muž, fouknul, ručička sebou trhla, pak probliklo červené světlo a rozsvítila se zelená. Policista povídá něco jako: "Mašinka pokazuje malo alkohola." A Zdena na to: "To není možné, my jsme pili stejně." Naštěstí policista nerozuměl. Prohlédl papíry, okouknul auto něco drmolil se svým společníkem a pak vrátil papíry a jeli jsme dál.

Projeli jsme hranici, sice jsme tam stáli asi hodinu, ale nic se nesemlelo. Tak jsme vjeli do Rumunska. Chlapi se domluvili, že kolen tří se někam zapíchneme a odpočineme si. Samozřejmě budeme hledat nějaké vhodné místo, protože v tu dobu bylo v Rumunsku ještě plno kočovných cikánů a my měli strach. Chvíli jsme jeli první my, chvíli Zdena, když jsme uviděli nějaký motel, kolem plno tiráků a aut. A tak jsme zastavili, kluci obhlédli terén a vjeli jsme mezi tiráky na louku. Objevili jsme malý potůček, trochu se opláchli, spustili opěradla v autě a dřímali. Když se rozednilo, vylezli jsme z auta ven a nestačili jsme se divit. Kolem aut bylo plno kravinců, že nebylo kam šlápnout, Tak jsme uvažovali. Buď jsme měli v noci štěstí, že nikdo po žádném neujel a nebo se ty krávy tady prohnaly zatím co jsme spali.
Trochu jsme pojedli z našich zásob a vydali se na cestu dál. Potkávali jsme vozy s kočovnými cikány, ale jinak klid, jako by se nic nedělo. Cesta pokračovala v klidu, přejeli jsme rumunsko maďarskou hranici a zastavili se v nějakém bistru. Dai jsme si místní guláš, který byl ostrý jako břitva, ale výborný. Při projíždění Budapeští nás zastihla písečná bouře. Později jsem se dočetla, že to zaválo písek ze Sahary.
Domů jsme dojeli v pořádku. V Rumunske se to rozjelo, svrhli diktátora Nicolae Ceauşescu a později ho zastřelili i s jeho manželkou.

alkoholtesrer.jpg